FIS NORDIC JUNIOR & U23 WORLD SKI CHAMPIONSHIPS LIBEREC 2013

20.-27.1.2013 LIBEREC, CZECH REPUBLIC

Neděle 21.12., svátek má Natálie
FIS NORDIC JUNIOR & U23 WORLD SKI CHAMPIONSHIPS LIBEREC 2013
FIS NORDIC JUNIOR & U23 WORLD SKI CHAMPIONSHIPS LIBEREC 2013
FIS NORDIC JUNIOR & U23 WORLD SKI CHAMPIONSHIPS LIBEREC 2013
FIS NORDIC JUNIOR & U23 WORLD SKI CHAMPIONSHIPS LIBEREC 2013
Hlavní partneři ČPP GHC Tipsport Partneři Sportinvest Skicomp Alpine Pro Hyundai Babylon Hotel Arena SPORT PARK LIBEREC Hertz ČTK Fotobanka OC Forum Mediální partneři ČT 4 Sport ČRO Radiožurnál Sport.cz Snow

Na jídelníček příliš nedbá, přesto Teresa Stadloberová bere stříbro!

24. 1. 2013 / Rakousko se raduje ze své první medaile z juniorského mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Třetí den od zahájení šampionátu doběhla v závodu na pět kilometrů volným stylem Teresa Stadloberová – dcera Aloise Stadlobera, mistra světa ze štafety v Ramsau 1999 – druhá.

V závodě na pět kilometrů jste finišovala na skvělém druhém místě. Asi jste s výsledkem spokojena.

Teresa Stadloberová: Je to neuvěřitelné, něco takého nikdo nečekal. Přeci jen, krátké tratě nejsou mou nejsilnější disciplínou, stejně jako závody volným stylem. Je to vážně super!

Takže si děláte naděje i do své další disciplíny, pátečního skiatlonu na 5 + 5 kilometrů?

TS: Určitě. Na trať půjdu bez jakékoliv nervozity, bez jakéhokoliv tlaku. Poběží se mi jistojistě snadněji než dnes.

Pane Stadlobere, s rakouským týmem jste v roce 1999 na mistrovství světa v Ramsau triumfoval ve štafetě. Jste hrdý na to, co o čtrnáct let později dokázala vaše dcera?

Alois Stadlober: Samozřejmě, že jsme všichni na Teresu pyšní. Druhé místo je obrovským úspěchem. Jsem rád, že se zúročil těžký trénink z minulého roku. Poctivě jsme spolu trénovali.

Takže jste rovněž hlavním trenérem své dcery...

AS: Přesně tak. O to je to krásnější pocit, když se to takhle vyvede.

Jak se v minulých letech změnily v lyžování podmínky? Je jednodušší získat finanční prostředky?

AS: V Rakousku bylo prostředí pro zimní sporty vždy vynikající. Od devadesátých let, kdy jsem vyhrál dvě medaile, se toho příliš nezměnilo. Postavila se nová, moderní sportovní centra, tréninkové podmínky se stále vylepšují. Běžkování však v Rakousku není zimním sportem číslo jedna, to je alpské lyžování. Pro nás je mnohem náročnější získávat sponzory. Ale doufám, že když se nyní Teresa umisťuje na tak výborných pozicích, že jsou ty těžké časy již za námi.

Vy jste nikdy o alpském lyžování neuvažovala, Tereso?

TS: Na alpské lyžování je expertka máma. (smích)

AS: Maminka (Roswitha Stadlober, rozená Steiner; pozn. red.) získala na mistrovství světa 1987 v Crans-Montaně stříbrnou medaili ve slalomu.

Takže máte pro lyžování vlohy z obou stran. Myslíte, že je důležitější trénink, nebo hrají svou roli i geny?

TS: Určitě musím i hodně trénovat. Ale v alpském lyžování jsem nikdy nebyla tak dobrá. Dlouho jsem na sjezdových lyžích nestála. Na začátku jsem to samozřejmě vyzkoušela, ale nebyla to žádná sláva.

Takže nakonec vyhrál váš táta s během na lyžích.

TS: Přesně tak.

AS: Tak maminka skončila se závoděním již v roce 1988 a dcera se narodila až o pět let později. Mě ještě zažila jako vrcholového závodníka.

TS: Takže jsem s běžkami vlastně vyrostla. Nebo vlastně všeobecně se sportem.

AS: Myslím, že to byla spíše náhoda. Podporovali bychom ji v čemkoliv. Dokud byla na gymnáziu, podporovali jsme ji tam. Ale běžkování je pro mě samozřejmě super, protože se v něm dobře vyznám. Vždy se mě na něco ptala, to je dobré i pro vztah mezi otcem a dcerou.

Kdy jste tedy pocítila první ambice stát se profesionálkou?

TS: Těžká otázka.

AS: Tak ona se vždy zlepšovala, v Rakousku vždy patřila k těm nejlepším. V závodech vždy končila mezi nejlepšími deseti, pak pěti a pak už i vyhrávala. A ono je to vždy jednodušší, když se člověku daří.

Zkoušela jste i jiná sportovní odvětví?

TS: Zkoušela jsem toho mnoho. Kromě alpského lyžování a běžkování jsem několik let hrála i tenis. Nebo jsem plavala.

Chodíte občas společně běžkovat?

AS: Samozřejmě, velice často. Sportujeme společně od té doby, co to bylo s dětmi možné. Teresa má ještě o dva roky staršího bratra Luise, ten se také věnuje běžkování. Zatím ještě není tak dobrý, ale to přijde s časem.

TS: Všichni chodíme společně hlavně o víkendech.

Kdo vaše rodinné závody vyhrává?

AS: Obvykle je to právě můj syn. Po něm dojíždím já, pak Teresa a nakonec maminka (smích). Ale příští rok už mě asi dcera předjede. Myslím, že je důležité, aby chodila celá rodina dohromady.

Jak dlouho se připravujete na sezonu se svou dcerou?

AS: Celý rok. Začínáme hned na začátku května, to jezdíme především na kole, běháme. Pak je to samozřejmě čím dál specifičtější: jezdíme na kolečkových lyžích a nakonec na běžkách. Pak hodně chodíme do posilovny, silový trénink je u žen důležitý.

Proč?

TS: Síla je u žen podstatná, hlavně kvůli výdrži. Musím mít dostatek svalové hmoty, abych vůbec mohla začít trénovat na nějaké vyšší úrovni.

Jak je to potom s jídlem? Musíte kvůli sportu dbát na svůj jídelníček?

TS: Vaří mi maminka. Musím jíst docela zdravě. Často špagety, těstoviny... Abych měla dostatek sacharidů a bílkovin. Ale obecně se zase tak moc nekontroluji.

Co je teď, po zisku stříbrné medaile na pěti kilometrech, vaším cílem?

TS: Tak v pátek bych ještě ráda dobře dojela. Je to přeci jen moje poslední juniorské mistrovství světa. A následně pravidelná účast na mistrovství světa, jednou snad i olympiáda.

Plánujete už i Soči?

TS: Tak Soči je již příští rok. Uvidíme. To by bylo vážně fantastické.

A nesportovní cíle?

TS: Tak ráda bych dokončila své studium. Od podzimu studuji dálkově práva na univerzitě v Linci.